Pogina Karla - 3. díl – Karla slaví Silvestr

Je jasné, o kom bude řeč. Karla byla domluvena s několika přáteli na akci v nejmenovaném veřejném zařízení někde v Praze. Domluveni na šestou hodinu v daném lokále, s předem zaplaceným vstupem. V daném podniku mělo být vše, co k takovému večeru patří, od švédských stolů po veselou živou muziku. Krásný plán na príma Silvestr. Vlastně tento plán ani nenarušilo bratrovo sdělení u poledního oběda. I Petr měl svůj plán. Ten se však netýkal přímo Prahy, ale malé obce někde pár kiláčků za ní. Karle se zpočátku moc nechtělo. Když však malý zlý bráška zmínil takový malý fakt, že kdyby jeho sourozenec potřeboval pomoci, on by se pro jeho dobro obětoval. Karla si rychle vzpomněla, co tím ten drzoun myslel. Řekla, že ho tedy odveze, pokud bude ve čtyři připraven, aby se stihla vrátit a trochu se upravit. Brácha zas není žádnej zákeřnej prevít, takže ve čtyři ready byl a mohli tak sednout do auta a vyrazit. Cesta to byla opravdu jen na hoďku tam i zpět. Dokonce měla holka i docela slušnou rezervu. Hned za třetím semaforem byla ráda, že ji má. Po dvou kilometrech netrpělivého popojíždění se ukázalo, že někteří lidé slaví Silvestra od rána. Toto slavení se ovšem navzájem vylučuje s řízením motorových vozidel, což občas některý, troufnu si říct pablb, nerespektuje. Naštěstí to prý tentokrát vypadalo, že se kromě solidně pobouchané oktávky nikomu nic nestalo. Ani ve zprávách nic nebylo, tak snad dobrý. Po dvou kilometrech utrpení už zbývalo dojet jen z kopečka dolů lesem a po dvou třech zatáčkách je tam někde ono slavné bratrovo místo, kde, jak tuším, se zhuláká jak dělo. Holka jak spěchala, tak to rvala, co to dalo, jako by to na takovém krátkém úseku mohla nahnat, ale to jí člověk nevysvětlí, takže po krátkém rallye byl Petřík na místě. Místo rozloučení ho vyrazila z auta, na místě se otočila a šupajdá zpět do matičky měst. Možná kdyby byla na bratra hodnější a hezky se rozloučila, možná kdyby řídila opatrně a nesnažila se neopatrnou jízdou nahnat čas, nepřichystal by jí osud další ránu. Neb kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám. Možná kdyby se Karla při odjezdu podívala, kolik má benzínu, možná by jí došlo, že jí to na cestu tam i zpět nevystačí. Odtud dál to snad nemá cenu ani dopisovat. Poslední zbytek v kanystru se prý dolil na podzim do sekačky na trávu, pumpa před Prahou a před pumpou kopec. Z kamarádů auto nikdo neměl, neb půlka z nich nebyla ani plnoletých a ten zbytek si zařídil odvoz. Otec s matkou samozřejmě pro dceru nedojeli, neb si již stačili od oběda přihnout. Ten samý problém se ukázal u dostupných kamarádů, kteří byli ještě schopní zvednout mobil. Prachy na taxi samozřejmě žádný, jen papíry k autu včetně CCS karty. Ta jí teď byla dost platná. Poslední možnost byla zamknout auto, doběhnout za bratrem a půjčit si tam nějaké peníze. Ten zrovna dopíjel druhej kousek. Jenže kluci samozřejmě měli sehnanýho suda. A ostatní pití i jídlo už předem navozený. Moc z nich s sebou tedy peníze nemělo. Popravdě byli dohromady schopný vybrat jen 130 korun, co mi bratr říkal. Na taxi si tedy zavolala, jestli by pro ni někdo za ty peníze nedojel. Odpověď na lince zněla, že je Silvestr a ne Apríl, tu, tu, tu, tu….
No prostě odrostlá adolescentní kočka strávila nááádherného silvestra mezi bandou pubertálních podnapilých zvrhlíků. No a povím vám, klukům se Silvestr opravdu moc a moc líbil. A tímto Karlu vítám v novém roce :-)