12-15/06/24 Hradec Králové
Park 360

Život v hudebním průmyslu může až příliš často připomínat bičování mrtvého koně. Je to stroj, který jede na krev, pot a slzy těch, kdo se odváží snít, a jeho koloběh dusivých očekávání, duši vysávajících problémů a mizerných nesplněných slibů dokáže většinu kapel zlomit na duchu. Vycházející skotské hvězdy Dead Pony si však uvědomily, že ignorace ostatních je nakopla k tomu, aby se znovu spojily se svými hudebními kořeny a vzaly osud do vlastních rukou. „Nemáme rádi, když nás někdo ignoruje,“ začíná své vyprávění kytarista a hlavní skladatel Blair Crichton.  „To je pravda, když nás přehlíží jeden člověk nebo jedna skupina lidí. Ale když jste v kapele, jako je ta naše, ten pocit se ještě znásobí. Nejde jen o to, že by na to, co děláte, kašlal nějaký jednotlivec; jde o miliony – nebo miliardy – lidí, kteří by vás mohli poslouchat.“ 

Ačkoli tento úderný název kapely začal žít dávno předtím, než k tomuto poznání dospěli, stává se stále více symbolem toho, o co jim jde. Jestliže dětské touhy lze charakterizovat skotačícím poníkem, o kterého rodiče prosily miliony dětí, Dead Pony představuje konec této nevinnosti: hořké dospělé pochopení toho, jak temný a krutý může svět být.  

„Navíc je to tak k*revsky smutné,“ usmívá se zpěvačka Anna Shields. „Kůň – poník – je jedno z nejkrásnějších a nejmajestátnějších stvoření na planetě a na představě, že tam leží mrtvý, je něco opravdu tragického. Ten pocit zmaru a hněv a zmatek, který to přináší, odráží to, co jsme v poslední době cítili – ale vyrovnávání se s tím se tak trochu stalo atmosférou téhle kapely.“