“Vidět, jak jsou někteří lidi vtipní v jazyce, který není jejich mateřský, mě přimělo k tomu, že jsem si uvědomil, že jde o jakýsi ukazatel jejich inteligence a tím pádem i ukazatel jejich empatie. Myslím, že kdyby byli všichni schopní být vtipní v cizím jazyce, pravděpodobně by to zachránilo tenhle svět,” řekl Matty Healy o myšlence stojící za názvem poslední desky The 1975 Being Funny in a Foreign Language.
Po dvaceti letech existence a čtyřech vydaných studiovkách se britská indie rocková formace The 1975 rozhodla poslední deskou oslavit své začátky a zároveň ukázat svůj růst. Výsledkem je možná dosud nejosobitější nahrávka kapely. Po dvou letech v pandemii, kdy byly technologie prostředkem, jak se vyrovnat s izolací, kapela začala hledat “syrové momenty” v každodennosti i hudbě. Being Funny se tak snaží právě o to. Potýká se s láskou a ztrátou v postinternetovém věku. „Mám pocit, že lidé touží po věcech, které vyžadují co nejméně technologií,“ tvrdí frontman Healy. To se tedy kapela pokusila přetavit do posledního alba. Jejich posun ostatně nastal i v jejich životech. Přeci jen, frontman je už čtyři roky tzv. čistý (bojoval se závislostí na heroinu), kytarista Adam Hann má prvního potomka. Všichni cítí, že dospívají jak osobně, tak hudebně, a to chtějí poslední deskou ukázat. Kapela má za sebou snad všechny polohy a žánrová putování. Na někoho to nefunguje, spoustu lidí ale na tuhle britskou partu nedá dopustit. Náš postoj je jasný – my se už nemůžeme dočkat, až si na The 1975 hodíme bokem!
