Spiritual Cramp jsou to, co se stane, když berete „Mirror In The Bathroom“ od English Beat jako návod k životu.
Spiritual Cramp jsou to, co se stane, když tvrdíte, že Mick Jones byl nejlepší Clasher, nejdřív jen proto, abyste naštvali starší pankáče, ale nakonec si uvědomíte, že jste to celou dobu mysleli vážně. Spiritual Cramp jsou to, co se stane, když kapela nikdy nečetla Nietzscheho a příliš dlouho zírá na nevychované chlapce. Spiritual Cramp jsou to, co se stane, když do sebe na chodníku vrazí Tony Manero a Richard Ashcroft, kteří prot sobě míří z opačných směrů a oba odmítají ustoupit. Nakonec se políbí, nejprve drsně, ale pak s rostoucí něhou. Ve třech minutách se zastaví a rozejdou se jako bývalí, se vzpomínkami, které jim zůstanou na celý život.
Spiritual Cramp se mohou pozastavit nad fantaskností výše uvedeného popisu. Spiritual Cramp se označují za punkovou kapelu. Pokud na ně někdo zatlačí, popíšou svůj zvuk jako „Fast down strokes. Upstrokes. Inspirováno reggae. Hiphopová produkce. Velká hlasitá pódiová show. Divokost, ale ovládaná a hraná na malé zesilovače.“ A je to, pokud jde o tuhle kapelu, přesné, zvlášť když jako vlivy uvádějí Tom Tom Club i The Strokes. Přinejmenším to naznačuje, že Spiritual Cramp jsou – stejně jsou punk nebo hard mod – v jádru taneční kapela. Stejně jako The Clash, Big Audio Dynamite, Kaiser Chiefs (pouze první dvě alba), Turnstile a Murder City Devils jsou taneční kapely. Nebo možná taneční kapela, jako kdyby si LL Cool J nechal svou živou kapelu a vzal Mama Said Take You Out na turné jako kapelu Oi!. Pointa je: ať už Spiritual Cramp tvrdí, že kralují čemukoli, zůstávají hudbou na tělo.